Ex-trochugrafolog

Aneb Báro, nejsi v tom sama! (Oplácím perex ;)
Kariéru škrabala jsem začal záhy – už v první třídě bylo zřejmé, že krasopisec ze mne nebude. Ruka nechtěla sledovat údajně dokonalé tvary české předlohy psacího písma (pár vřelých slov o ní viz níže), naopak, bloudila zdánlivě bezcílně po panenské ploše papíru a črtala na ni hieroglyficko-piktogramické runy. Však mi to taky bylo tehdy pěkně sečteno – dostal jsem na vysvědčení z Českého jazyka dvojku, a to právě kvůli psaní. A od té doby se to se mnou táhlo. Nejenže jsem se naučil i tiskací písmo a začal je nenápadně propašovávat do sešitů! Ruka se mi pomalu vypisovala a zjišťovala, že dobrá polovina tahů vynucovaných předlohou je zhola zbytečná, či pro výsledný umělecký dojem dokonce zhoubná! Leč jako žáček poslušný jsem se snažil, mírně trpě domnělou vlastní méněcenností. Až do přelomového okamžiku. Snad v páté třídě (kdy už nebylo možno přehlédnout „individualizaci rukopisů“) byla jednoho dne k tabuli vyvolána jistá spolužačka (hledati vedlejší dějové linie marno, zbytečno – nejsouť zde žádné!) a napsala to: malé psací „s“ (ach, něžný lipový půllístek, jedna z mála liter, za jejíž provedení jsem byl kdy pochválen) bez špičky! Takové kulaté, žádná nespojitost, čirá konvexe. A tehdy jsem si řekl: „No když ona může „s“ bez špičky, já můžu… všechno“. A tak se také stalo. Od té chvíle (o jejímž významu dotyčná neví zpusta nic) započala totální dekonstrukce mého psaného projevu, aby po dlouhých letech vytrvalé křeče vvedla v lineární anarchii nejhrubšího zrna. Nic na tom nemění skutečnost, že jsem byl několika pedagogy pochválen (sic) za vypsaný rukopis, nic na tom nemění mnohočetnější plísnění. Rozervané mé nitro dere se na povrch a unavené šlachy tak tak stíhají. Když se snažím, vypadá výsledek sice úhledně, ale nečitelný zůstává. (Ach, jak toho asi litovali mnozí spolužáci… :o])

Taková rukopisná extravagance samozřejmě přinesla plody v podobě zájmu o projevy cizích rukopisů. Tak počalo se mé grafologické období. Zdaleka nejvíc mne fascinovaly podpisy, a zcela krajně – učitelské parafy: malá to dílka dovedená k dokonalosti masovou produkcí. Začal jsem ty parafy dokonce sbírat, vytvořil si katalog učitelů a vlepoval výstřižky s jejich parafami. A, disponuje značně flexibilní rukou, je i napodoboval, ovšem zcela bez nekalých úmyslů. Netrvalo dlouho a zvládal jsem všechny učitele na škole, některé s bravurou, jiné se značnými obtížemi (zvláště nerad vzpomínám na jednu učitelku podobnou bárbíně; její parafou bylo DOKONALE provedené velké psací „H“, jehož reprodukce pro mne byla pochopitelně nadlidským úkolem…), v zásadě však všechny. Ano, umím je doteď a sbírku mám schovanou. (Poznamenávám, že k obecnému blahu a veřejně jsem svůj um použil jedinkrát – když jsem pod dozorem třídního podepsal do třídnice zapomnětlivou dějepisářku…) Paralelně s parafami jsem začal stejným způsobem sbírat ve svém okolí podpisy (lidí zcela neslavných a neznámých – celebritu nemám žádnou, o nabubřelé klikyháky jsem stejně moc nestál…) a rovněž je vystřižené se jménem přelepil isolepou do sešitu. Tady už jsem se zpravidla o napodobení nepokoušel; spíš mne bavilo (až chorobně – nechtějte vědět, kolik stromů na to dohromady padlo) zkoušet „vyvinout“ optimální podpis podle nějakého jména. Aby byl úsporný, elegantní, reprodukovatelný a … krásný. Že člověk v jistém věku zkouší různé vlastní podpisy, to je zcela normální (velmi poučné jsou v tomto ročníkové fotografie), u vymýšlení podpisů cizích už si nejsem tak jist. Dělal jste to někdo taky?

Grafologie mne pochopitelně za této konstelace nemohla minout. Přečetl jsem většinu populární literatury na toto téma, vstřebal základní představy a … tím to asi tak skončilo. Grafologický rozbor mého písma by mne určitě zajímal, ale je to drahé a nechci, aby si grafolog při práci ublížil… budu se muset asi spokojit s vlastním závěrem (podloženým důkladnou četbou). Pravděpodobně je ta diagnóza správná – můj dosavadní život mne v tom utvrzuje :o)

Tak a teď ještě trochu jedovatých slin – jak jsem slíbil, vracím se k české předloze psacího písma. No jedním slovem fuj. Něco tak plytce baňatého, male bezcharakterního, povlovně přiobleného, trapně neosobitého a vůbec nehezkého aby pohledal! Je to možná soubor znaků s vnitřním řádem a estetikou, ale na emetickém účinku to nic nemění. Z duše jsem nesnášel úvodní krucánky u C a G! Velké psací Z bez přeškrtnutí je vykastrované (a jak mi ho ty učitelky zakazkovaly!)! Nemám rád ty ošklivě rozpláclé smyčky, které jsou k vidění třeba u L či D; S je ztělesněním odpornosti! Na milost bych z majuskulí vzal tak jenom U, a to ještě podmínečně, u minuskulí je to trochu lepší, ale stejně nic za rámeček. Zkrátka: hnus. Jsem upřímně rád, že jsem se z toho marastu byl schopný vyhrabat a jít vlastní cestou…

Hledal jsem obrázky předloh a našel vlastně jenom toto, podle včeho převzaté z tam citované Jeřábkovy knížky.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 responses to “Ex-trochugrafolog

  1. Úžasný článek!!! A pasáž o napodobování/sbírání podpisů nemá chybu. Já jsem (až na ordinérní napodobování učitelských klikiháků) celý život posedlá pouze písmem svým a nazývám ho „osobitým rukopisem“. Svých pět minut slávy jsem si odbyla v první třídě, kdy se mi tak povedla písmenka „m“, že pančelka obcházela s mým sešitem třídu a každý se musel podívat. A od té doby to se mnou šlo z rychle kopce. Dnes je moje písmo v zásadě nečitelné, myslím, že to souvisí se špatným držením tužky – mám od toho na prostředníku bouli.

  2. zcr,ty jsi fakt šílený :)))))))))Já umět podpisy všech učitelů na škole, tak … … by se stejně nic nestalo, protože ve mně dříme odporný servilista k uznávání „těch spravedlivých a správných“ pravidel … :))))) Zkoušel jsem samozřejmě podpisy a můžu tě potěšit, i cizí. Nicméně klikyhák mého otce (který je učitel) je prostě jako jednadvacetimístný PIN – naprosto nenapodobitelný… :))) Takže tu poznámku v žakuli prostě musel podepsat někdo z rodičů… :))

  3. Naprosto mě uchvátil popis Tvojí kariéry škrabala :)))).Na učitelské parafy jsem narazil zrovna včera, prohlížel jsem si jednu a říkal si, sakra, jediné písmeno, ale napodobit bych ho nezvládl. Školní předloha je mimořádně ošklivá. Baňatost ani zaoblenost mi nevadí, ale to rozplácnutí a padající šikmost, fuj. Leda že by to bylo záměrně, aby si každý našel svůj styl :).

  4. zcr,a opšt jako u mě, i zde ZOUFALE chybí naskenovaná ukázka!Jinak skvělý článek, dodnes umím podepsat kdekoho. Je asi pět lidí, kteří jsou pro mě v počtu kliček nedostižní, ale já na ně jednou stejně vyzraju :))

  5. Jednou jsem si asi v pátý třídě zkoušela podepsat mámu, zcela nevinně a dostala jsem pekelnej mazec. To mě však neodradilo a tak dneska s klidem podepíšu taky kdekoho :-)Koukala jsem na tu předlohu a pak jsem mrkla na svůj poznámkovej blok u telefonu a jsem v klidu. Nedostali mě :-)))

  6. chloé, díky; Držení tužky dělá hodně, ale zase abychom to nezamluvili… ;)Kamio, ono bohatě stačí vědomí moci .o) Napodobování paraf je trochu jako woo-dooJinak otce umím dokonale, ale nepoužil jsem, nikdy…Wu, v máločem jsem tak dobrý jako ve značkování papíru nečitelnými poznámkami… jsem rád, že názor na předlohu sdílíme; ušlechtilý záměr poskytnout odrazový můstek bych v tom neviděl – spíš snahu o zglajchšaltování a normalizaci. Brr.Báro, ačkoli jsou všechny mé rukopisy grafologicky podobné, vypadají pokaždé jinak, podle nálady, únavy rukou i mysli, psacího prostředku, účelu… jedna ukázka by nepomohla, uvidíme, snad časem. Ale pojal jsem plán vyhrabat založené nejlepší mnou stvořené podpisy imaginárních osob, naskenovat je a hodit jako doplněk – a piece of art. Je to vlastně svého druhu kaligrafie…Magrátko, no, ani se nedivím – ratolest imitující rodičovský podpis – to je jako rudý hadr v býkárně .o)lojzo, to mě těší .) Levá a pravá ruka samozřejmě znamenají rozílné nástroje, ale to co tvoříš, je stejné – jako kdyby malíř zvyklý na štětec zkoušel uhel, nebude to vypadat stejně, ale autorův rukopis to ponese. O grafologii mám mínění poměrně vysoké – srovnávací a popisnou grafologii přijímám bez výhrad; rezervovaněji se stavím k takovým těm supersymbolickým významům a hledání „magična“…

  7. Zcr – opět jsem se výborně pobavila u Tvého článku, píšeš opravdu krásně!!Já jsem psala „krasopisně“ asi tak do páté třídy. Pak to šlo velmi rychle z kopce a už dávno je nejhorší to, že velmi často nedovedu přečíst ani svoje poznámky. Taky si říkám, jak by mě třeba odhadoval grafolog, když hodně často píšu některá písmena jinak. Nestejně. – Musím říct, že i já jsem uměla podpis otce, a dokonce jsem ho i použila, ale bylo mně z toho nanic.Tak jsem to už pak neopakovala.

  8. Přeji hezký den,ve Vašem článku jsem narazil na Váš zájem o grafologický rozbor písma s tím, že ..“je to drahé“. Jak u koho. Já nabízím grafologický rozbor za 750,- Kč. Máte-li zájem, můžeme se domluvit na mém e-mailu skopcovi@seznam.cz. S pozdravem J. Škopec, psycholog.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s