Z mé dílny IV

Dvě brože a jeden materiálový úkrok.
Prvních dvou dnešních výtvorů si hodně cením – pocházejí z období téměř prehistorického (2004), z úplných začátků mého snažení. Nemaje tehdy ještě vyvinutý sebezáchovný pud, navrhl jsem je dost velkoryse a navíc jsem si ještě nerozuměl tak dobře s nářadím. Z odstupu bych cestu jejich vzniku označil za nepřímočarou.

První brož je zcela konstruktivistická – mj. proto, že jsem byl tehdy odkázán na čistě mechanické spojování materiálu. Vše kromě šroubku, podložky a matiček je uděláno ručně (ano, i centrální hranolek, ano, i mechanika, ANO, i ty závitové tyčky M2 – vidím to jako dnes: točím a točím vratidlem a řežu a řežu a řežu, celkem skoro půl metru závitu). Výsledek neodpovídá zcela původní představě, protože jsem plánoval, že všechny matičky budou volné a vhodně rozmístěné po závitových tyčkách; nepodařilo se mi ovšem vyříznout vnitřní závity tak dobře, aby se v nich zašroubované tyčky nevrklaly, takže jsem musel po jedné matičce obětovat a použít je jako kontramatky. Mechanika je vsazená do navrtaných děr a zajištěná zboku červíčky (jsou vidět na snímku vpravo).

brož (mosaz, nerez; 65x70 mm; 2004)

Druhá brož je asi nejpracnějším objektem, jaký jsem dosud vyrobil. Pracoval jsem na ní s přestávkami snad týden. Na začátku byla mosazná deska tloušťky cca 3 mm. Na ni jsem překreslil návrh (výsledek se od něj nakonec trochu liší, korigoval jsem představu při tlachání s materiálem :).

návrh brože

Obrys jsem nahrubo vyprostil z okolí pilkou na železo, předvrtal si několik děr, a pak to začalo: kombinací lupénkové pilky na kov (co já jich zlomil! – 3mm plech se řeže už zatraceně obtížně) a pilníků jsem odstranil skoro všechen přebytečný materiál, nejprve v rovině horizontální, a pak i v rovině vertilální. Z obrázků to asi není příliš patrné, ale na původní tloušťce zůstal jen centrální čtverec, vše ostatní je spilované na 2 mm. Následovalo dopilování, povrchová úprava (jako vždy kulhající na obě nohy) a vsazení (nalisování zatepla) čtverečků červeného plexi. Dnes bych se asi do podobně pracné záležitosti nepustil (při jednotlivých pilovacích kampaních jsem si nejspíš zadělal na karpální tunel…), i když bych byl určitě preciznější a rychlejší. Každopádně jsem na výsledek hrdý jako na máloco.

brož (mosaz, plast; 65x40 mm; 2004)

Poslední dílo je proti výše uvedeným doslova štěk – malá exkurze do světa plastických hmot. Hlava je vyřezaná z bakelitové destičky, uvnitř opatřená drážkou –
průřez v rovině nosu jakoby
[( )]
Položil jsem „lebku“ na skleněnou tabulku, pečlivě vmačkal dovnitř modurit, vetknul nerezový dvojháček (je to vlastně něco jako odznak) a nechal vytvrdit ve vodě. Oloupal jsem tabulku, odstranil přebytečný modurit, zabrousil a bylo. Někdy bych se k téhle technice rád vrátil – bakelit se snadno obrábí (snad až na nepříjemně vlezlé piliny při řezání) a vypadá v kombinaci s moduritem docela pěkně – dala by se tak vlastně udělat i menší „vitráž“. (Všimněte si povrchu – po obroušení svrchní lesklé vrstvy vypadá bakelit takhle.)

Hlava (bakelit, modurit, nerez; 28x38 mm; 2005)

Za fotografie děkuji eš (bohužel nás zrovna ta první brož dost pozlobila).

Příspěvek byl publikován v rubrice Z mé dílny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 responses to “Z mé dílny IV

  1. zcr,ta první brož je jednoznačně nějaká směrová anténa, jen jsem neidentifikovala jaký kmitočet by se na ni dal chytat. druhá je ÚŽASNÁ!! inspirace plošnými spoji se nedá zapřít. Ale nejvíc mě překvapila ta poslední, ty materiály, cos dal dohromady v sobě skrývají nepřeberné možnosti využití…

  2. Báro, díky. Ta první mi zdaleka nejvíc (kor jak na tom obrázku vpravo leží na krovkách) připomíná kus rybí kostry (a to navzdory tomu, že jsem už rybí kostru viděl :o)))Inspirace plošnými spoji – no vidíš, to mne vůbec nenapadlo; mně spíš připomíná Austrálii. Ale při kreslení různých návrhů mi šlo jenom o správné rozmístění „hmot v ploše“, bez nějakých asociací.A skutečně – modurit s bakelitem má něco do sebe, určitě musím zkusit další kousky. Bohužel vše je omezené efektivně vytvrditelným objemem moduritu a dostupností bakelitu – zatímco k železu a mosazi se dá přijít ještě relativně elegantně, u bakelitu už moc jiných možností než skládka nevidím :o|

  3. Vidíš,a tady se konečně vyplatí mít dvojče, co má všechno. Bakelitu mraky. Přísahám, že kdyby u nás za stodolou spadlo UFO a něco se jim porouchalo, tak stačí přijít a určitě by se pro ně nějaký náhradní díl našel ve třech modifikacích a různých roků výroby.Mimochodem, všiml sis jak jsou vždy ty plošňáky výtvarně krásně geometricky vyvážené a působí harmonicky?

  4. zcr,ten xylofon určitě vyluzuje i nějaké zvuky, ne? Austrálie bylo to první, co mě napadlo při pohledu na to druhé a taky (nevím proč, ale neymslím to pejorativně) „socialistické plastiky na sídlištích“. Ale ten třetí štěk … ta technika je dost dobrá, nepochybuju, že se ti povede vymyslet mnoooho variací. Teď mi to bude celý den ležet v hlavě.. fakt díky:))

  5. Mně se líbí všechny tři věci. Ani nevím, která víc. A té práce – to si vůbec neumím představit. Mně se nejvíc líbilo pracovat s hlínou. Tu jsem sice tenkrát velmi pracně dobývala v lese a pak vyplavovala a vyplavovala a vyplavovala kořínky – aby to při vypalování nepopraskalo. Ale moc mě to všechno bavilo – takže si dovedu představit, jak tebe baví ta práce s kovem. Máš pro to mimořádně dobrý cit. Zdravím.

  6. Báro, všiml – prošlo mi jich rukama tolik… ale co si budeme my dva povídat ;) jinak luepnková pilka je za babky, šmirgl taky, jehlové pilníčky se najdou, modurit no problemo, bakelitu máš hromadu – tak do toho! :oDKamio, přece si nebudu tlouct do vlastního výtvoru. A bohužel nezní (nepruží). Ano, máš pravdu, i na socialistických sídliští by se našla podobně kvalitní umělecká díla ;oDHanci, hlína by mne taky docela lákala, ale je to pro mne terracota incognita…Magrátko, náznaky jihoamerickosti by tam byly… a hranatá je ta brož zhruba tak o polovinu méně, než bych chtěl :oDr1, dík.

  7. Estetika plošného spojeBáro, nevím, jestli je to možné, ale připadá mi, že plošné spoje jsou proto estetické, že jsou funkční. Ta logika, která je za návrhem, se odráží v uspořádanosti vzhledu a výsledkem je (snad) estetický zážitek. Možná. Ale možná, že ne :-)

  8. Bluebear,ono je to tak, že když dva dělají totéž… Vzpoměň si třeba na různě zbastlené plošňáky, kdy si ho někdo udělá sám, nedodrží ten nepsaný zákon estetiky a dodrží jen funkčnost a „vodivé cestičky“ vede ŠIKMO!!! fuj!A zrovna tak škaredé je, když otevřeš el. rozvaděč a dráty jsou natahané taky funkčně, ale šikmo, mnohdy různě přes sebe. To mě irituje na nejvyšší míru!

  9. Bluebeare, vznešeně řečeno: hledal bych v tom konvergenci, nikoli kauzalitu.Jinak snad ještě pozoruhodnější a esteticky dokonalejší mi přijdou chladiče procesorů: jsou to jedinečné geometrické objekty.Báro, neříkej, že tě neštvou pravoúhlé chodníky! Šikmo vedené vodiče jsou ohleduplné k elektronům. ;)

  10. zcr,to je zajímavé, chodníky jsou mi úplně ukradené a zajímají mě pouze z hlediska toho, zda na nich vybalancuji na vysokých podpatcích. Ale vadí mi, když má materiál nějakou strukturu, jdoucí jedním směrem a dostane se k němu nějaký necita, který si toho nevšimne a nasází to vedle sebe hlava nehlava.A chladiče mi přijdou takové fádní, že by to bylo tím, jak v je mám stále kolem sebe v rámci zvýšení vyzářeného výkonu?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s