Dekonstruktor amatér

aneb Rozeber co můžeš! (Stručný popis benigní juvenilní elektroobsese.)
K smrti rád rozmontovávám a rozebírám věci, zejména elektrospotřebiče. Bývaly doby, kdy nález vyhozeného televizoru znamenal pro mne celé hodiny intenzivního štěstí – stačilo několik televizorů, abych rozpoznal základní konstrukční principy a prvky*, a pak už jsem jen s požitkem nořil do nebohé rozvidnice tu šroubovák, tu kleště, tu kladivo a vyjímal jednotlivé desky tištěných spojů, transformátory, potenciometry, vychylovací cívky, elektronky… Samozřejmě jsem si občas počínal jako barbar (ty zalisované šrouby si o umravňovací pošimrání majzlíkem vysloveně říkaly), ale ve výsledku jsem televizor nakonec rozmontoval ohleduplně, něžně a – úplně. A když říkám úplně, myslím tím ÚPLNĚ: po rozebírání nahrubo přišla totiž druhá fáze – z plošných spojů jsem pečlivě odpájel všechny součástky a občas na desce neponechal ani prosté spojovací vodiče. Separované odpory (ehm, odporníky!), diody, kondenzátory, patice, integrované obvody a jinou havěť jsem pak pečlivě roztřídil podle druhu a uschoval. To všechno vlastně bez nějakého dalšího využití (zcela cílevědomě jsem naopak uschovával šrouby, matky, podložky atd, jejichž někilikakilogramová vzniklá zásoba mi posloužila už nesčetněkrát), neboť jsem se v intelektuální stránce problému nikdy nedostal přes princip tranzistoru (asi mi pro to chybí v hlavě nějaký obvod, ale do tajů elektrotechniky jsem, přes několik pokusů, prostě nepronikl; navíc radši silnoproud… :). Vždycky mne spíš zajímalo, jak a z čeho se elektronky vyrábějí, než jak vlastně fungují…
Dodnes mám velikou bednu součástkové všehochuti a používám její obsah čas od času ve své pseudovýtvarné činosti nebo alespoň v plánech na ni… (a samozřejmě tu a tam upotřebím přepínač či doutnavku **).

Dodnes vzpomínám na hezké chvilky s vyřazenými jističi (pěkně jsem se zapotil nad zvláštními kruhovými matičkami – vypadají jako hlavičky šroubů s válcovou hlavou, včetně drážky, jen se závitovým otvorem místo dříku – které se povolují opravdu špatně, a to i bez zalití barvou…) a naopak smutná zklamání nad impotencí novějších radiopřijímačů… A ten pocit vítezství ducha a hmoty nad hmotou bez ducha, když se mi konečně po hodině podařilo rozlousknout obzvlášť svojsky slisovaný transformátorek!

Bohužel, vývoj šel trochu jiným směrem, než bych si byl přál – jednak se dnes velmi důsledně třídí a sbírá (do sběrných dvorů mne to nežene, i když…;), takže narazit na bezprizorní televizor není snadné, druhak došlo k určité devalvaci dříve vzácného zboží (rozebírat vyhozený počítač je už dneska prostě nuda – z čehož ovšem vyjímám fascinující tvary hliníkových chladičů!) a hlavně – elektronika prostě není, co bývala – o kloudný šroubek člověk nezavadí (ano, i šrouby se teď dělají na jedno použití, jak už jsem psal zde), součástky téměř nejsou vidět (natož aby se daly odpájet), všecko je jednorázově zalisované a zatavené a vůbec. A taky už mne to, ruku na srdce, tolik nebere… :o)
(Osud ovšem přihrál mi nedávno pod ruku několik opravdových raritek – sem tam nějaký ten vyřazený spektrometr – a to jsem prodělal rozkošeplnou regresi a celé hodiny dělil zrno od plev a vybíral užitečné součástky a materiál. To už ovšem po mé infekci kovozpracovatelským nadšením, takže hlavní důraz spočíval v extrakci použitelných kovových dílů (připadal jsem si místy jak mědilačný bezdomovec…). Ale stálo to za to – díky takto získanému materiálu mám z čeho tvořit.
Pro vás z toho vyplývá, že na vyřazený postarší UV-spektrometr mně utáhnete jak Hujera na lokomotivu :o))

* Je příznačné, že televizory ruské provenience byly ošklivé, neforemné a vůbec nehezké – se součástkami beztvarými a amorfními. Prostě fuj.

** Nesměle podotýkám, že přes svou teoretickou neschopnost vím, jak zapojit baterii kondenzátorů tím správným způsobem za účelem volnočasového prorážení plechu ;o))

PS.: Zajímalo by mne, zda jste schopní „zneškodnit/otevřít“ klasickou vakuovou obrazovku bez imploze… .o)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

28 responses to “Dekonstruktor amatér

  1. zcr,tak, jako se všichni okolo obávají mědilačných osob (kvůli kterým jsme holt půl dne nejeli, jelikož si chudáci mysleli, že uvnitř toho gumového bude měď a ne optokabel:), tak se pravděpodobně správci sběrných dvorů třesou při pomyšlení na osobu, která s majzlíkem v ruce hledá postarší UV-spektrák či jiné laskominy, zbytně se válející v jejich rajónu… :)) Hezký koníček!! :))

  2. Kamio, poslední dobou jako by nic bronzového, měděného či mosazného nemohlo si být jisto – od rozvodné soustavy po architektonické prvky… V tom všem jsem však zcela nevinně. Sběrné dvory bohužel fungují jednosměrně, simulujíce (sic) černé díry, ale naštěstí v normálních sběrných surovinách zpravidla rozum mají (čas od času tam hoďku strávím probíráním a hledáním užitečností a materiálu; mám sběrny rád).

  3. Wu, skutečně to lze; počkám ještě na pár odpovědí, a pak rád zveřejním postup zaručený a ověřený. (A stejně je mi divné, že takový zvídavý člověk se nechat tak snadno odradit! :o)

  4. Já jsem zničil tolik autíček na klíček, že jsem se do žádných rozsáhlejších akci nepouštěl :).Čistě mechanicky to asi nebude moc reálné… Co zvýšit tlak uvnitř (úplné vakuum tam nebude) šikovným nahříváním?

  5. Človeče, zcr, veď ty si ešte donedávna písal po česky, a teraz zrazu celý článok v úplne neznámom jazyku! Rozumel som akurát pasáži „ošklivé, neforemné a vůbec nehezké“. :-)

  6. zcr,my jsme sdan jednobuněčná dvojčata!!!A bez imploze? Položíš bandasku obrazovky „obrazem dolů“ a opatrně se kleštěmi odlomí ten zadní uzávěr a obrazovka jen tak „jemně odfoukne“, vakuum je pryč a pak je ochotná se podřídit většímu kladivu.

  7. Báro, nebo dvojbuněčná jednerčata. Upřímně smekám pokrývku skalpu.Byl jsem naučen principiálně stejnému, jen poněkud dramatičtějšímu, otevírání – televize v normální poloze, bezpečnostní postavení bokem k boku (tedy mimo trajektorii většiny případných střepů – čert nikdy nespí) a pak rázný pohyb lešenářskou trubkou mířený na obrazovčí camfourek (nejlépe po snětí vychylovacího věnce). Spíš něž „jemné odfouknutí“ bych tomu říkal „překvapený nádech“ :o)

  8. zcr,tak s tou trubkou se mi to zdá docela nebezpečné, ten postoj je jistě oprávněný. Metodu s kleštěmi můžeš klidně provést i v obýváku, je to chirurgicky jemné. A vychylovačka v tu dobu už spočívá sladce na hromádce MĚĎ.

  9. Ó ano, přesně tam spočívá!!! :oDLešenářská varianta je spektakulárnější, ale stejně bezpečná. Evidentně se tlak vyrovná rychle a to místo je tak slabé, že povolí bez totální destrukce…

  10. Báro, zcrškoda, že jsem přišel pozdě, pocukroval bych vám ty vaše provozní postupy troškou fyzikální teorie:) Ještě, že můj milovaný RMC (pro zcr: Renault Mégane Coupé) nemá obrazovku! Potkat vás, byl by bez cancourku!!BTW: Hezká dvojka by z vás byla – jeden v ruce lešenářskou trubku, dvojče štípačky. Potkat vás v průjezdu, tak nevím nevím.. :)))

  11. zcr, Kamio,mám mezičas rozkladu jednoho televizoru s aku šroubovákem 12 minut.Po tomto čase je separovaný na dřevo, sklo, měď, trafo zvlášť, reproduktory, plasty, železo, desky s plošnými spoji, dráty , síťová šňůra s vidlicí a zachovalé šrouby :))

  12. Kamio, s teorií dynamického vakua na nás nechoď :oD Zkratku bych skutečně nedešifroval, děkuji za překlad. A vakuové výbojky v něm – máš? Že bych se na ně přišel podívat…Báro, ještě štěstí, že sourozenci nejsme – úplně to vidím před sebou: já s trubkou, Ty s aku-šroubovákem, mezi námi TV, sveřepé pohledy, zlověstné ticho střídané tichým vrčením… (a Kamio zpovzdálí pozorující a v nestřeženém okamžiku televizor kořistící…)Jinak čas teda dobrej, já se tak nehonil a nepomáhal si akustrumenty, ale když prostě člověk ví, kam šáhnout, aby vypadlo šasí… Nemusela by to být špatná soutěžní disciplína, Orava volným způsobem…

  13. zcr,od rána hledám jednu fotku, ale někam se ztratila. To bude klenot mých příspěvků. Jen já a 165 televizorů…víc prozrazovat nebudu :))Jdu trénovat svěřepý pohled, to mi moc nejde, já jsem spíš smíšek vesele vrnící, než zavile vrčící…

  14. Nějak mi uniká, k čemu je dobrá devakuovaná obrazovka, ale jsou horší koníčky :-))Vytanul mi před očima pan Hrušínský z Knoflíkářů, jak si přinese ze smeťáku desku se spínači a říká něco jako „Ty vole, to je dobrý…“

  15. Rowdy, obrazovka je tu v roli odpadu (pravda, schovával jsem si z nich elektrodový systém, ale to je asi tak všecko…); hlavní je ji zneškodnit, aby náhodou nevbuchla při demontáži zbytku a nebo si s ní pak nehrály jiné (čti: méně zkušené) děti.Ano, jisté styčné body s onou scénou tu jsou… (hlavně ty přepínače…) ;o)

  16. Ano,RMC obsahuje tyto součástky, stejně jako mnoho jiných. Ani nevím proč, ale přikláním se jednoznačně k „Oravě na volný způsob“, než k tomutéž v jakékoliv souvislosti s mým milovaným RMC!! Budu vám muset všem ukázat, jak je krásný, aby vás přestaly napadat akumyšlenky na jeho totální rozkladno (samozřejmě, kdyby chtěl někdo vysát koberečky, případně naleštit, to je jiná!!:)Teorie dynamického vakua je hadra. Bára by potřebovala s 12 minutami na rozborku spíše Teorii úchopu AKUa (když už to zvládla v praxi:)Jdu do Osmého a po cestě zkontroluju RMC…

  17. Kamio, já jsem vůči krásám automobilů zcela imunní – autíčkům jsem v mládí neholdoval a teď už s tím začínat nebudu…První část poslední věty jsem nějak netento… ?

  18. zcr,První část poslední věty znamená, že Kamio jde na jedno(nebo 10, nevím) do oblíbené hospůdky U Osmého. A dnes tam má za úkol KONEČNĚ (!) už zjistit u osmého ČEHO.A jinak oceňuji vstřícnost, s jakou nám dal sám od sebe k dispozici na dekonstrukci svého miláčka RMC, abychom své schopnosti mohli objektivně porovnat. Ale nejela bych na rychlost, to je velmi primitivní, viděla bych to na „nejzajímavější „součástku a nestranný porotce by mohl být Wu.

  19. Ale Báro,takhle to nebude žádné překvapení. Chtělo to počkat až k narozeninám… No, budeme to muset nějak zamluvit a odložit, alespoň časem získáme nějaké ty podrobnosti (barva, obvyklá parkovací místa, doby (a stav) návratů od Osmého…) :o]Jinak tipuji, že to bude Osmý schod.

  20. zcr,já si myslím, že se může odejít až po osmém pivu…a to překvápko, to beru. Možná by stačilo, kdybychom to omezili jen na motor a auto by zůstalo zvenku jako nedotčené, jen by nešlo „malinko“ nastartovat. Ale leštit a vysávat by šlo pořád ;)

  21. Hm, osmé pivo – to je pro mne naprosto nedosažitelná meta… a ostatně mě nic nepohání na tom co měnit. Pivo popíjím zřídka a v množství menším než malém. Nějak mi to nešmakuje a proti vínu a čaji prostě nemá šanci, leda na to ředění tučných jídel… :o)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s