Theodore Dreiser – Americká tragedie

Splnil jsem si dávný čtenářský závazek a přečetl Dreiserovu Americkou tragedii – dílo rozměrů menší katedrály. Musím přiznat, že jsem se snad ještě nesetkal s něčím tak rozsáhle a systematicky smutným. Veškeré dění je líčeno s pomalou důkladností a není snad způsobu lidského smutku, bolesti a slabosti, které by autor nevpletl do linie příběhu. Desítky obtížných životů, tu líčené letmo, tu zevrubně a s jakousi precizí, rámují osud Clyda Griffithse, mladíka snažícího se od mala vyšplhat z chudoby a bezvýznamnosti, kroužícího jako můra kolem lampy okolo zářícího přízraku vyšší společnosti. Na cestě vzhůru (a skutečně, shodou okolností od triumfu nedaleko) zapletou se mu ovšem pod nohy klacky, které si sám nalámal a nařezal na příslušnou délku (ach ano, je v tom dítě…). Zpola uštván vším, co se na něj valí, pokusí se problémy vyřešit vraždou, která se ovšem zvrtne v zabití jako vražda vypadající. A tak jako Clyde není shopen uřídit a usměrnit ani to málo, co v jeho životě nepodlehlo náhodě (a že náhody hrají v příběhu velikou roli), nepodaří se mu to ani u zločinu, jakkoli (a je to v knize důkladně rozebráno) jej spáchal vlastně tak napůl: je bleskově odhalen a v závěrečných dvou pětinách knihy nelítostně a hrozivě drcen vyšetřovací a soudní mašinerií (Dreiser nemilostrdně zatlouká jeden hřebík do rakve za druhým, s vynalézavostí odkoukanou od samotného Života), aby byl nakonec odsouzen a popraven, vzepětí jeho matky i obhájců navzdory.
Když se tu snažím alespoň trochu přiblížit, co jsem vlastně četl, teprve jasně vidím, jak rozsáhlá to je kniha; těžko vměstnat osm set stran psychologického vývoje do malého odstavečku. Přitom Dreiser, někdy velmi rozvláčný, zvládá taková zhuštění mistrovsky („Titus Alden byl jedním z obrovské společnosti lidí, kteří se rodí, projdou životem a odcházejí z tohoto světa, aniž jedinou věc pochopili v její pravé podobě. Objevují se, doupouštějí se přehmatů a končí v mlhách.„), ať už se týkají povah či předsudků. Tím hůře se může podařit mně vystihnout Americkou tragedii v její úplnosti. Snad se to povedlo alespoň trochu…

Pokud budete hledat knihu na delší úvazek (já si kvůli ní rozvrátil denní rytmus – četl jsem ji zpravidla mezi půlnocí a třetí hodinou ranní…), nesáhnete vedle. Ale varuji vás – kdybych si ji zcela pustil k tělu, místo psaní pseudorecenze štkám v koutě.

PS.: Ještě bych chtěl dodat, že český název Americká tragedie mi přijde trochu zavádějící: originál zní An American tragedy. Problém je ve členu, který navozuje „nejedinečnost“, čeština mluví o konkrétní tragedii, navíc neoddělitelně americké… (srv. příslušnou kapitolu v Pavel Eisner: Chrám i tvrz…).

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem četl. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 responses to “Theodore Dreiser – Americká tragedie

  1. Na tuto knížku mám zvláštní vzpomínku. Měli jsme ji jako povinnou četbu na gymplu. Já jsem zásadně povinnou četbu nečetla, protože byla téměř celá komunistická – konec padesátých let. Opsala jsem tedy povinný obsah od spolužáka. Pak, za nějaký rok, mně maminka řekla, proč už jsem tu knížku dávno nečetla. – aby bylo jasno, v té době jsem četla strašně moc, hodně čtu celý život, ale knížky si vybírám. – Takže jsem pak dodatečně zjistila, jak výborná je to knížka a jak hloupý obsah jsem tehdy opsala od spolužáka.Ale je to víc jak čtyřicet let, takže si podrobnosti nepamatuji. Asi nejvíc na mě zapůsobilo popisování toho, jak hlavní hrdina trávil čekání v cele smrti. Alespoň tak nějak matně si na to pamatuji.

  2. hanci,já si na ni brousil zuby právě od gymplu (obsahy některých knih nám tehdy češtinářka diktovala; uplynulý čas stačil, abych si děj pamatoval jen mlhavě; spouštěčem byl film Match Point (viz na blogu níže))… Ten konec je hodně působivý, souhlasím, ale snad ještě působivější mi přišel střih po činu a následující rozběh vyšetřovací mašinerie (ta naprostá změna „vztažné soustavy“ – jako by kamera prudce vyletěla vzhůru, a Clyde, který zatím zaplňoval většinu záběru, se zmenšil do velikosti mravence…)

  3. Á, tady někdo hledal inspiraci do čtenářského deníku… tak nezapomeň citovat zdroje ;)Já na tu knihu i na dlouhé hodiny (shodou zvláštních okolností jsem ji čítával mezi jednou a třetí ráno…) při ní strávené velmi rád. Proč by všechno muselo být krátké a stručné?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s