Kdo nehledá, najde.

A já je skutečně našel. Takový zarostlý břeh potoka v lese (náplavová zóna) s olšemi a spoustou dřevního bordelu. Maličké, ošklivé, křehké, tajemné. Nebyl jsem si jistý, takže jsem je vzal na přednášku České mykologické společnosti, kde byly určeny, demonstrovány (ony samy, nikoli jejich účinky…) spolu s ostatními druhy podzimních hub, a poté zabaveny (jeden z přednášejících se jimi zaobírá přírodozpytecky, tedy alespoň to tvrdí…). Vůbec jsem neprotestoval. Nemám pro ně využití – z okna jednou skočím tak jako tak, a dealerem se státi nehodlám.

„Máte rozepnutý batoh, pane…“

…mi nikdo neřekl, když jsem před pár dny cestoval (s rozepnutým batohem) z Albertova na Staroměstskou.
Ano, mí Pražané, máte pravdu:

    Je to vlastně normální, vždyť takovej rozepnutej batoh má dneska kdekdo.
    Ano, jsem kretén, že si to nehlídám.
    Ano, není to zrovna váš problém.
    Ano, máte svých starostí dost.

Ale huba by vám neupadla, víte? Zkoušel jsem to v podobných situacích už několikrát. Fakt neupadla. Kdyby to byl zip u poklopce, chápu. Ale takhle… no vlastně taky chápu.
Vyhlašuji tímto záměr systematicky informovat spolucestující, že jejich batoh je rozepnut/nedovřen/rozvalen, pokud 1) je tomu skutečně tak a 2) je-li dotyčné zavazadlo dopnutelné/dovřitelné/svalitelné). Kdo se přidá?
Bude-li nás dost, pocestuje časem celá Praha ZAPNUTÁ!

Už vím, čím letos ozdobím vánoční stromeček…

Houbami.
Ty tři týdny by to počasí snad ještě mohlo vydržet, ne?
Připadal jsem si v lese jako v pohádce:
plodnička vedle plodničky
hlavičku (a sem tam nožičky)
ze spadaného listí vystrkuje, pařezy obrůstají trsy penízovek sametonohých (nádherný latinský název: flammulina velutipes), čirůvky fialové a strmělky mlženky v čarodějných kolech (terminus mycologicus .o)…
Prostě ráj.
Na závěr – zvolání pro houbaře jako ušité:
Díky za každé nové ráno!