Profesionální deformace

Potkávám tu a tam v Praze tramvaj číslo 6, jež míří do stanice Laurová.
Vždycky mne napadne: „A proč hrome ne Myristová, Palmitová nebo Behenová?!“
A když o tom tak přemýšlím – proč by se třeba strašlivý komplex ulic na sídlišti Spořilov (kolem Roztylských sadů a Roztylského náměstí rozkládá se pavučina ulic:

  • Jižní I-XVII
  • Jihovýchodní I-IX
  • Jihozápadní I-VI
  • Severovýchodní I-VI
  • Severní I-XI
  • Severozápadní I-VI

doplněná Boční I a II, Hlavní a několika solitony: Čtyřdílná, Nad Sady, Vestavěná a Zapomenutá (nejspíš Severovýchodní VII)) nemohl přejmenovat podle karboxylových kyselin:
Mravenčí, Octová, Propiónová, Máselná (tam bych asi bydlet nechtěl…), Valerová (tam už vůbec ne…) atd., až někam k Cerotanové a Arachidonové. A dál: Tereftalová, Citrakonová, Gallová, a ještě: Veratrová, Skořicová, Mandlová, Azelaová, až třeba k Isocinchomeronové.
Není to nádhera? Celé město by se podle nich mohlo jmenovat!
Jen to chce několik trojských koní v urbanistické loby…
:o)

Poslední vánoce byly loni…

Adventní šílenství letos pro mne nějak zvnějšnělo, jako bych žil trochu „mimo fázi“, jako bych stál stranou. Pojem vánoc se pro mne vyprázdníl, zšedl, trochu nahořknul.
Jako bych se musel vrátit na dřeň, k oslavě slunovratu. To je přece okamžik, na kterém záleží – začne se prodlužovat den, začnou tikat cibule sněženek a bledulí, ptáci se začnou rozpomínat na melodie… (znáte ty krásné příběhy pana Pipa?)
Ano, letos oslavím slunovrat.
Nepotřebuji sekundární ideologický balast (a upozorňuji, že nejsem „pohan“ – nehodlám zapadat do cizích ponižujících kategorií), terciární kýčovité běsnění odmítám (ach!).
Stačí mi primární zdroj, bez nějž by to celé mělo jen nádech prázdného ritu.
Stačí mi naděje, že zase bude jaro.