O jedné symfonii

O Vokální symfonii (1958) pro mezzosoprán, recitátora, smíšený sbor a orchestr Vladimíra Sommera nelze říci, že by byla skladbou opomíjenou či zapomenutou – během uplynulých pěti let jsem ji naživo slyšel dvakrát, z toho jednou na Pražském jaru. Vzhledem k její mimořádné působivosti bych si ji přesto dovolil trochu přiblížit…

Sommerovi se podařilo vytvořit na ploše spíše nevelké (půlhodina – srovnejte s kolosy takového Mahlera…) dílo s účinkem doslova zdrcujícím, i když „zdrcující“ není možná to pravé slovo… každý její poslech na mne působí jako téměř dokonalá katarze. Je to podmíněno jednak dost nelítostným soudobým zvukem (slyšel jsem snad zaúpění v sále?), druhak volbou textů, na nichž je symfonie postavena, a hlavně dokonalou „symbiózou“ obou složek:

I. věta po důrazném úvodu (který mi právě zní v hlavě…) zhudebňuje altem přednesený (a mírně upravený) text Franze Kafky V noci

II. věta je na Dostojevského, konkrétně Raskolnikovův sen ze Zločinu a trestu, přednášený recitátorem, za doprovodu smíšeného sboru. Hrozná scéna umlácení koně tlupou opilých mužiků (brutální fuga) ožívá dirigentovi pod rukama přímo děsivě.

III. věta – na báseň Cesara Pavese Přijde smrt a bude mít tvé oči – pak celou symfonii uzavírá:

Přijde smrt a bude mít tvé oči,
ta smrt, která nás doprovází,
od rána do večera, bezesná,
hluchá jak stará výčitka
či nesmyslná neřest. A tvé oči
budou jen prázdným,
smlčeným výkřikem, tichem.
Tak je vídáš každé ráno,
když sama nad sebou se skloníš
v zrcadle. Naděje sladká,
onoho dne i my budeme vědět,
že jsi život a že jsi nic.
Pro každého má smrt pohled.
Přijde smrt a bude mít tvé oči.
Bude to jako zlozvyku si odnavykat,
jako v zrcadle zřít
vynořující se mrtvou tvář,
jako naslouchat rtům semknutým.
Do jícnu sestoupíme němí.

Naposledy jsem Vokální symfonii slyšel před pár lety v Rudolfinu, po 7. symfonii Beethovenově. Téměř absurdní kontrast. A ta skladba ve mně pořád žije (skoro by měl tenhle příspěvek patřit do rubriky O čem přemýšlím) – v hlavě mi znějí útržky textů i hudební motivy…
Velká symfonie o lidech, násilí a smrti.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem slyšel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 responses to “O jedné symfonii

  1. Bohužel nevím o CD,ale existuje krásná nahrávka na gramofonových deskách – v Městské knihovně v Praze ji mají (prezenčně…), ovšem nevím, zda je Ti tam co platná :o)Na Vltavě ji občas dávají.Zkusím zapátrat…

  2. I jasně ……že CéDé existuje :) Nahráno, vydáno, a kdo má štěstí, může na nové a nehrané ještě dneska narazit kdesi v Levných Knihách či podobných institucích za částku pohybující se okolo 30 korun. To je ostatně osud téměř veškeré vydané české soudobé hudby…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s