O Marathonu soudobé hudby II

Tentokráte o produkcích hudebníchLetošní program byl chudičký. Po níže strhaném Pabstovi následovala dlouhodlouhá přestávka a po ní první ze dvou bloků hudby Karl-Heinze Stockhausena. Na programu byl Zyklus, Gesang der Jünglinge a tři Klavierstücke. Po přestávce pak následoval blok druhý – slavná skladba Kontakte.
No já vám nevím. Stockhausenova tvorba mne nikdy moc neoslovovala, přijde mi taková jakoby řídká, když třeba srovnávám Klavierstücke s Ligetiho Etudami, které mám naopak velmi rád. Navíc mi nebylo dáno si skladby poslechnout v klidu, neboť jeden za mnou sedící Jüngling (rozumějte hnusný malý parchant) téměř nekrocený matkou (přišlo jí to vtipné) do skladeb pohvizdoval (no jo, Gesang des Jünglings), podupával (perkuse), funěl a mluvil, případně s matkou sem tam odešel ze sálu (odcházeli postupně, aby nadělali co nejvíc hluku). DUPALI JAK STÁDO VOLU. O přestávce jsme s milou maminkou dali řeč, jejímž výsledkem bylo zjištění, že to není jenom děckem, neboť matka se ukázala býti blbou kravou. Kontakte už tolik nekazili, ale já byl nasraný a nemohl se kloudně soustředit. Nejenom kvůli těm dvěma – o přestávce mi spadla peněženka do prostoru pod hledištěm (a vytažena byla z provozních důvodů až po bratru čtyřech hodinách, na konci celého Marathonu). To vám taky na duševním klidu, tolik potřebném při poslechu řádícího dua perkusistů (i klavíristu je v tomto případě nutno považovat za perkusistu…) podporovaných magnetofonovým páskem, nepřidá. Ale ke Kontakte se asi ještě vrátím, je to rozhodně zajímavá skladba.
Po stockhausenovském diptychu následovaly tři kusy mladých českých autorů – Hořínky, Wajsara a Nejtka – v podání Komorního orchestru Berg. Z Hořínkovy skladby (Širej Ahava) se mi líbil hlavně důmyslný úvod (moc pěkná mikrointervalová harmonie), Wajsarova (Waltzar) měla šmrnc a Nejtkova (Nuberg 05) byla šílená a nápaditá. Celkový dojem celkem dobrý, jen bych si postěžoval na zvukaře. Ti pánové si totiž myslí, že je třeba amplifikovat úplně všecko, což vede k divným deformacím prostorovosti zvuku. Možná má Archa tak mizernou akustiku, ale neříkejte mi, že třicetihlavý orchestr nezvládne fortissimo i bez repráčků…
A to bylo z hudebního programu vše. Na Marathon slabé, nemyslíte?

Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem slyšel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s