Mykofág…

Ano, jsem houbožrout. Žádná plodnice nemůže si přede mnou býti jistá… hm, uznávám, to je trochu silné tvrzení, takže ještě jednou opatrněji: žádná plodnice jedlé houby, kterou bezpečně poznám a jejíž stav je uspokojivý, a kterou najdu, nemůže si přede mnou býti jistá. Hrome, to je zase příliš opatrné, samozřejmě mnoho jich padne za oběť mým badatelským sklonům, takže jsou utrženy a uneseny z lesa za účelem určení a vyhození… Tedy ještě jednou, akurátně:… nebo raději ne; však vy si to dáte dohromady sami.
Za mou zálibou v houbaření vězí asi mé trochu aristotelovské sklony třídit a pojmenovávat – mám prostě vcelku rád výčty a seznamy; houby je nabízejí v nevšední pestrosti a kráse vizuální i lingvistické. Navíc sběr hub je v mém případě asi tou činností, která nejlépe simuluje lov a uspokojuje tak sklony mého pra-já. No a – mi to chutná, no. Už od malička jsem chtěl znát mnoho hub, ne jen ty otravné suchohříbky, a nosit z lesa plný košík i za situace "normálním" houbám nepříznivé. Samozřejmě odpor rodičů – houbařů se zcela konvenčním sortimentem – byl zpočátku nepřekonatelný, leč časy se mění, že ano, takže teď mohu svůj cíl považovat za částečně splněný.
K standartnímu seznamu běžně sbíraných druhů (hřiby a suchohřiby a křemenáče a kozáky, klouzky, růžovky, lišky, bedly, václavky, žampiony) jsem postupem času přidal následující:

holubinky (jednoduchý klíč: není nechutná při opatrném ochutnání za syrova (a je-li to holubinka!!!), je jedlá i za upravena), kotrč kadeřavý, stroček trubkovitý, lakovka ametystová; slizáky; šiškovec černý; pýchavky; ryzce (peprný, smrkový – na další jsem zatím neměl štěstí); houžovec hlemýžďovitý; liška nálevkovitá; sírovec žlutooranžový (ale já vím, že se teď jmenuje jinak…); hadovka smrdutá (čertovo vejce); krásnopórky; lošáky; pstřeň dubový; hnojník obecný; rosolozub huspenitý; slizečka porcelánová, Jidášovo ucho.

Krom toho bych, téměř bez váhání (nebo jenom zpočátku), sebral a sežral spoustu dalších druhů, na něž jsem bohužel zatím nenarazil, zejména relativně dobře poznatelné houby jako smrže a kačenky, choroš oříš, strmělku anýzku atd. Teď se chystám doplnit repertoár o zimní druhy – šťavnatku modřínovou a pomrazku a snad i penízovku sametonohou.A rád bych se taky už konečně pustil do strmělky mlženky (bojím se závojenky olovové, vůně nevůně…) a čirůvek fialové a dvoubarvé.
No a skutečně spokojeným houbařem budu, až bez obav začnu sbírat opeňku měnlivou (straší mne čepičatka), třepenitku makovou a pošvatky.
Spokojeným houbařem potom zůstanu až do smrti…

PS.: 13/11 06 – Cíl podzimně/zimní vycházky částečně splněn sežráním bramboračky se šťavnatkou modřínovou a penízovkou sametonohou. Vycházka krásná (v lese všelijakých hub plno), leč oba zmíněné/cílené druhy nalezeny v městské zeleni…

PPS.: 26/11 06 – Včera zdařilý houbolov (neskutečné, to datum): kulinární obzory rozšířeny o guláš z pařezníku pozdního a bramboračku s čirůvkou fialovou a penízovkami sametonohou a máslovou/kuželovitou. Poprvé spatřena opeňka a čirůvka dvoubravá. V lese bylo krásně…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 responses to “Mykofág…

  1. Hezké. :) Každý holt máme nějakou úchylku. Ta tvoje je aspoň společensky neškodná – pokud tedy nejsi kuchařem ve veřejném stravování. :)))P.S.: Pokud by tě honila mlsná, vím o krásném exempláři sírovce. :)

  2. Fantazie,tenhle tvůj článek. Úplně se v tom vidím:) Nicméně já tedy kromě těch tradičních (i některých méně tradičních, ale od mala sbíraných) exemplářů beru ostatní jako estetické doplňky, třebaže ta encyklopedická stránka je taky důležitá. Nikdy nevíš, jestli zrovna na stročka trubkovitého nesbalíš nějakou holubinku mandlovou;-))

  3. Strmělky mlženky táta nakládá do jakéhosi kořeněného nálevu – fakt moc dobrý – s jejich specifickou vůní je to vážně harmonické spojení – kdyžtak se mohu přeptat na recept. Dokonce mám dojem, že jsem je viděla ještě docela nedávno kousek za domem v trávě. Člověk se až diví, co všechno lze letos takhle v lednu a únoru v lese najít.Sírovce jsem jedla jako malá holka – taky si pamatuju to dlouhé vaření, ale tuším, že se smetanovou omáčkou byl moc dobrý. Loni jsem objevila sírovce za lesem – prastará třešňová alej – a dlouho váhala, zda okusit či neokusit znovu – no, přiznám se, neodolala jsem. Stročky už jsem docela dlouho neviděla, ale tuším, kam se za nimi vydat, až mne to popadne. Táta se zdá býti podobným nadšencem – takže spoustu jich znám od něj, no a jak to tak pozoruju, tak syn má také slabost pro pojmenovávání, tož budu muset některé znalosti tak trochu oprášit a jiné doplnit :-)

  4. Rosomáku, já loni ty smrže taky našel, u silnice na štěpce, uschlé… :-| No snad někdy příště… dneska jsem se byl projít po pár opuštěných zahradách a pak v lese, mj. kvůli kačenkám, a zase je prostě sucho – ani houbička.Na čirůvky už mám místa, a loni přibyla další… je to skvělá houba! Teď zjara mám políčeno na májovky, ale pokud jich najdu víc, nechám si je radši určit v poradně – ono je to trochu o strach kvůli závojenkám, kor jestli bude trochu nestandartní jaro… Ach, těším se na sezónu, těším…

  5. Gratuluju! Já ho ještě v životě neviděl (teda možná kdysi dávno jako malý, něco se mi plete, ale v houbařsky vědomém věku ne)… Záměnitelný pokud vím s ničím není, takže bych do toho klidně šel!

  6. Jo jo, je to on – ověřila jsem si to z několika zdrojů – já ho viděla poprvé v životě – je krásný a fakt nezaměnitelný – voní anýzově. Jdem do něj :o) Původně jsme šli do bučin na praváky, a bylo vyzbíráno a když jsme se vraceli s poloprázdným košem, tak jsme objevili tohle – ani so do koše nevešel.

  7. …ještě si pamatuju radost z prvního kotrče, oříš je ještě o kousek na pomyslném žebříčku výš :-)Jinak ty prašivkové žně, to bylo něco – v životě jsem si tak nezaholubinkařil :-)Doufám, že se vydaří podzim a podobně hojně vyraší čirůvky a strmělky (stydím se, ale ten nálev na mlženky jsem ještě nezkoušel, jednou na to ale dojde!)

  8. Dobrý den, s nadšením čtu vaše stránky. Jsem na tom nějak podobně. Z každé návštěvy lesa něco nesu domů (leč někdy i k houbolovu nějaké to klíště) a mám z toho patřičnou radost (z klíštěte tedy ne). Zkusil jste někdy omáčku z fialky čirůvky na způsob svíčkové? To je lahoda. A mlženky v trojobale a smažené na sádle – to je taková pochoutka. (Podotýkám, že se nejedná o mé recepty, ale patřičně vyzkoušené.) Když mám pár mlženek (nesmí jich být moc 2-4 menší hlavy), přidám je do vývarové polévky – no, to je též lahoda. Nyní se chystám zkusit z pařezníku pozdního guláš, tak doufám, že doma bude chutnat. I když jsem původně chtěla houbu jen nasušit (jako např. hlívu, penízovku sametonohou) pro její zmiňované léčebné účinky. Nedá mi to neozkoušet ji v kuchyni. Houbolovu zdar!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s