Zpráva o jedné promoci

Dneska jsem byl kamarádovi na promoci, kterážto sláva se konala v Nové aule Vysoké školy ekonomické v Praze. Nemohl jsem se ubránit srovnávání s vlastní promocí v Karolinu – zatímco na mé alma mater má promoce stále ještě podobu staroslavného obřadu se vším všudy (starobylá prostora, barokní hudba „naživo“, vznešené insignie, projev promotora i slib v latině, diplom nekopírovatelná latinsky vyvedená plachta v tubusu), v podání VŠE něco chybělo, nebo spíš neladilo:
samotná Nová aula je odporná (nepřehledný vykachlíkovaný prostor, ze stropu visí všelijaké reproduktory a reflektory, stropní konstrukce je „odvážně odhalena“, barvné „schéma“ vyblitá zeleň, šeď a hněď, dýhová žluť. A teď si představte, jak se z reproduktorů po úvodním gramofonovém odkašlání začne linout varhanní baroko a do místnosti se v dvoustupu přitrousí akademičtí funkcionáří v tradičních talárech (černá, modrá, červená). Přiznávám, že mi nad tím nesouladem pocukávaly koutky. Samotná promoce pak proběhla vcelku důstojně, (absolventi většinu času proseděli, což zmírnilo riziko omdlení, k němuž v Karolinu při 40minutovém stání dochází docela často) i když možná až s příliš mnoha přebrepty – což je na vznešený průběh jakékoli akce hotový jed – a možná trochu zbytečným dvojím zmíněním volné ruky trhu jako základního a nepřekonaného morálního principu v závěrečném projevu děkana (bašta liberalismu je to!!!).
Abych nebyl špatně pochopen – nechci, aby výše uvedené vyznělo jako zesměšnění. Snad se někdy o tohle téma ještě otřu, až se mi bude chtít napsat pár slov o tom, proč se mi tak líbil Jařabův Vaterland.

PS: Alespoň na rozdíl od UK nemá VŠE srandovního pedela, co během imatrikulací a promocí buď spí, nebo se dloube v nose…

Reklamy