Finding Tideland

Naordinoval sem si nedávno zajímavý filmový večer. Zašel jsem do Aera na Krajinu přílivu (Tideland) a nějak jsem neměl dost, takže doma následoval první film, který mi padl pod ruku – shodou okolností Hledání země Nezemě (Finding Neverland).
V tom prvním se očima dítěte díváme na neutěšený svět dospělých, v tom druhém se dospělý vidí utěšený svět dětí. Oba filmy dělí snad celé století – v době, kterou popisují, v metodách, které k tomu používají a nebojím se říct i v hloubce porozumění světu. Finding Neverland hraje na city – a nemysím to zcela jako odsudek – hravé děti, zneuznaný spisovatel, souchotinářská matka, zlomená dětská ručka a tak dále, zatímco Tideland je nemilosrdný – prvně maminčina a pak i tatínkova mrtvola, nakonec mrtvol celá hromada. Mrtvol na hraní.
Čím déle o tom uvažuji, tím více ve mně narůstá nechuť vůči tomu dojímavě klišovitému vylíčení idylického dětského světa jasnozřivě nahlédnutého geniálním spisovatelem, jak jej nabízí Finding Neverland. JISTĚŽE si děti umí hrát tak, jak je dospělí vidí, ale ony si umí hrát i jinak, a z jejich pohledu STEJNĚ dobře, s mrtvolkami zvířátek a hlavičkami panenek. Závěrečná scéna Tidelandu (u vlaku) je geniální – všude zoufalí lidé, všechno v troskách, a dáma nalezší Jelizu-Rose NAPROSTO NETUŠÍ, jen si projikuje vlastní verzi událostí, protože něco TAK DIVNÉHO ji prostě nemůže napadnout. A i kdyby ji to napadlo…
Až dočtu Vosí továrnu (Iain Banks), asi se k tomuhle příspěvku vrátím; budu mít co dodat.
Provizorní závěr? Děti jsou stroje na zpracování podnětů, jakákoliv roztomilost či nevinnost je bias vnesený pozorovatelem.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co jsem viděl. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 responses to “Finding Tideland

  1. Ale Finding Neverland ani tak moc o dětech není, je o dospělých a jejich schopnosti představivosti a snění. Jak praví hlavní hrdina o svém psu: Porthos sní o tom, že je medvěd.

  2. Ale děti k tomu používá jako rekvizity a pracuje s „ideálním dítětem“, které je tomu reálnému vzdálené asi jako přehřátá pára ideálnímu plynu. Kdybych ten den neviděl i Tideland, mávnu nad Finding Neverland rukou, ostatně děl a dílek podobných tématem i zpracováním tu už pár bylo; ale ten kontrast!

  3. Hm… vidím to jinak. Pro mě tam ty děti skutečně byly jen kulisy – a protže celý film je vlastně obranou fantazie a snění, je celkem v pořádku, že se vzdaluje realitě – ať už v jakémkoli smylu toho slova…

  4. Ano, ale ta obrana si bere na pomoc „prostředek“, který díky Tidelandu (a třeba Pánu much, a třeba Vosí továrně a třeba…) ztratil pro mne působivost a přepadl do kategorie „ježeček nese na zádíčkách jablíčko a proto je krásně na světě“…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s